Tohle je pravda: Chladná lednová noc v Bostonu

Část 1

Úvod a poděkování

Děkuji. Děkuji. Děkuji, Wakanyi. A Stephene, také děkuji za tvůj úvod a za to, že jsi nám dal příležitost naslouchat Howardovi [Thurmanovi] a hloubce jeho postřehů. Vlastně bych nikdy nedokázal pořádně popsat, co se mi stalo před třiadvaceti lety, doslova téměř na den přesně. Bylo to uprostřed ledna za chladné zimní noci v Bostonu.

Ale když jsem poslouchal, co Howard říkal, plně chápu hloubku toho, co se mi ten den stalo – zvuk opravdové reality. Měl jsem příležitost... Než začnu, chtěl bych vám všem poděkovat za to, že jste mi poskytli prostor k poslechu tohoto příběhu. Nikdy předtím jsem se o to veřejně nesdělil a to, že jsem to udělal zde v tomto posvátném prostoru a na tomto posvátném setkání s vámi všemi, je pro mě tak smysluplné a výjimečné.

Rezonuje to se mnou dnes a myslím, že to se mnou bude rezonovat ještě dlouho, dlouho, a toho si opravdu, opravdu vážím.

Část 2

Lednová noc

Takže ve čtvrtek večer, v polovině ledna roku dva tisíce jedna, jsem si v deníku The Globe přečetl článek o mladém tibetském buddhistickém mnichovi, kterému bylo dvacet devět let. Před několika měsíci se přestěhoval do Massachusetts a učil v kostele First Parish Church v Concordu. S buddhismem jsem neměl žádné zkušenosti.

Nikdy předtím jsem neseděl před tibetským buddhistickým mnichem. Rozhodl jsem se tedy ve čtvrtek večer přijet, abych tam byl a měl tu zkušenost. Posadil jsem se na židli. Když jsem poslouchal Lobsanga Phuntsoka, téměř okamžitě, jakmile začal mluvit, nejenže jeho slova měla smysl, ale poznal jsem, že je to lidská bytost, která ztělesňovala vše, co říkal.

Žil podle toho, co říkal, a čím více mluvil, tím více ve mně jeho slova rezonovala. Jedno ze slov, se kterým mě ten večer seznámil, je tibetské slovo, Džhamtse, a Džhamtse znamená lásku a laskavost v nejhlubším významu obou slov, obou stran mince. A pokračoval v mluvení o tom, jak to všichni máme v sobě.

Je to v naší vrozené povaze a prostřednictvím tréninku mysli můžeme seškrábat vrstvy a dostat se k onomu zdroji pravdy, k nule. V polovině devadesátiminutové přednášky, kterou přednášel, jsem v hrudi cítil hřejivou vibraci, která mi dala pocit klidu a spokojenosti, jaký jsem v životě nikdy předtím nezažil.

Část 3

Hlas

Zároveň se odehrával ten pocit – dal mi klid a spokojenost – hlas, ne v mém mozku, nevím, odkud přišel. Byl to jemný hlas, ale také pevný, a říkal: „Toto je pravda.“ Později, jak jsem se dozvěděl více, se dokážu na tu zkušenost ohlédnout a pochopit, o čem Howard mluvil.

Ale v tu chvíli to nebyla ani tak slova, která říkal – spíš fakt, že do mě vstoupila jeho vnitřní pravda, zaklepala na dveře té mé vnitřní pravdy a řekla: „Hej, kámo, poslechni si tohle, protože se s tebou chci o něco podělit.“ Pamatuji si, jak se mi tu noc, co se stalo, draly do očí slzy.

Jel jsem domů a byl jsem opravdu nadšený, až budu moci říct své ženě, co se stalo. Objala mě a řekla: „Jsem tak ráda, že jsi spokojený, a jsem šťastná, protože jsi šťastná.“ Tehdy jsem jí neřekl – hned na místě, a slyšel jsem to dnes večer z Howardových slov – že jsem se rozhodl zasvětit svůj život tomu, abych šel touto cestou.

Otevřelo se mi to před očima a mělo to na mě tak hluboký dopad, že jsem si řekl: „Budu to následovat a naučím se co nejvíce o tom, jak zůstat na této cestě a tomto Džhamtse a lásce a soucitu a jak trénovat svou mysl, abych se dostal k mé vnitřní pravdě.“ Sedm let jsem měl možnost s ním velmi úzce spolupracovat, když žil v oblasti Bostonu.

Část 4

Lobsangův příběh

Jedna věc, kterou bych měl v souvislosti s mužem, jehož vnitřní pravda se dotkla mé vnitřní pravdy, je, že ho při narození odvrhla svobodná matka. Byl ponechán na latríně. Objevili ho prarodiče a vychovávali ho pouze do sedmi let, protože se opravdu trápil.

Několikrát se pokusil o sebevraždu a jeho prarodiče ho poslali do kláštera v jižní Indii, kde žil dvacet let a prožil transformační zkušenost. Je to muž, který byl při narození odvržen, ale následně založil domov a školu pro děti, jako byl on sám – takzvaný nezvaný, nezvaný host ve vesmíru.

A tu komunitu chtěl nazvat Džhamce Gatsal, což znamená zahrada lásky a soucitu. A dodnes plně nechápu, jak někdo, kdo je při narození odmítnut, kdo se považuje za nezvaného hosta ve vesmíru, mohl vytvořit zahradu lásky a soucitu pro děti, která o osmnáct let později ve skutečnosti mění vzdělávací modely v celé Indii.

Je to úžasný příběh. Dnes ráno jsme mluvili o změně ve vzdělávání a existuje příležitost, jak se to stát. Pomohl jsem Lobsangovi založit neziskovou organizaci v roce dva tisíce pět, rok před otevřením komunity. Moje cesta a moje vnitřní transformace jsou hluboce spjaty s touto cestou a s touto misí Jhamtse.

Část 5

Budíček

Ale z dnešního ranního rozhovoru jsem se dozvěděl, že existuje určitá dichotomie, pokud jde o vnitřní a vnější práci spojenou s tím, co dělám. Hodně času věnuji vnější práci s touto neziskovou organizací a snažím se ji rozvíjet. Snažím se také prohloubit svou vnitřní transformaci a svou praxi, ale v poslední době s tím bojuji.

Ale letos na podzim jsem s Lobsangem zažil opět probuzení. Byli jsme spolu na duchovním pobytu v Evropě, abychom si povídali o naší budoucnosti a o tom, kam s Jhamtse půjdeme, a o lásce a soucitu v komunitě Jhamtse Gatsal v příštích deseti až dvaceti letech. Mluvili jsme o globálním poslání oživit lidského ducha a znovu vybudovat lidskou komunitu.

Lobsang se na nás všechny podíval a řekl: „Pokud se chceme vydat na globální misi sdílet Džhamtse se světem a sdílet lásku a soucit co nejsmysluplnějším způsobem“ – protože to není jen pro děti, je to pro nás všechny, abychom se dostali k tomuto skutečnému zdroji pravdy – v podstatě nám řekl: „Pokud je naším posláním znovu roznítit lidského ducha a obnovit lidské společenství, musíte být tímto posláním vy. “

Musíte ztělesňovat to poslání. Tehdy se o Gándhím nezmínil, ale je to velmi podobné tomu, co řekl Gándhí – že můj život je mé poselství. Takže v tu chvíli – to bylo letos na podzim, kdy se o to se mnou podělili – později v noci jsem se vrátil do svého hotelového pokoje, otevřel si schránku a dostal jsem e-mail od Nipuna a Audrey, kteří mě pozvali na tuto akci. Říkal jsem si: „Dobře, musím se opravdu zdvojnásobit nejen na vnější práci a na tomto rozšíření našeho globálního modelu, ale jak mám opravdu udělat tu nejdůležitější práci, dostat se na těch devadesát procent pod ledovcem a opravdu se soustředit na to, abych zůstal více v souladu se svým pravým vnitřním já?“

Část 6

Zavírání

A pak jsem dostal pozvání sem. Málem jsem se sem nedostal. Rozhodl jsem se sem přijít až v neděli předtím – tohle bylo čtrnácté. Vy jste mě sem přitáhli, protože jsem věděl, že budu potřebovat pomoc. Abych mohl pokračovat na své cestě a ve své vnitřní transformaci, musel jsem být v kolektivu lidí, jako jste vy, kteří mi pomohou prohloubit mou praxi a zůstat v bližším kontaktu s tím, kým skutečně jsem.

Přitáhl jsi mě sem. Tohle pro mě byla pouť a nemohu ti dostatečně poděkovat za to, že jsi to udělal. Nemohu ti dostatečně poděkovat za to, že jsi si ten příběh vyslechl. A fakt, že jsme na této cestě společně, abychom se v podstatě dostali na stejné místo – jsem za to nesmírně vděčný a moc ti děkuji.