Laskavost Vlnky V Obchoďáku

Minulý měsíc jsme se na ústraní mládeže objevili před nedalekým nákupním centrem, abychom udělali náhodné skutky laskavosti – nabídli nimbu paani a ručně nakreslené karty cizím lidem.

Přistoupil k nám hlídač a zeptal se: „Dostali jste povolení?

A stalo se to pro nás silnou metaforou k zamyšlení! Že náš svět je možná tak dominantně řízen logikou quid-pro-quo, že abychom byli laskaví, musíme požádat o povolení. A dokonce nás to přivedlo k úvaze – dáváme si dostatek povolení vykročit ze škatulky a zažít transformační sílu štědrosti v našich životech?

Pokud vás zajímá, co se stalo, čtěte dál...

Nabídli jsme tomu strážnému nějaké nimbu pani a jeden dobrovolník spontánně vytáhl vlastnoručně vyrobenou kartu pro matku jiného strážného. Dokonce jsme šli a vzali si povolení od manažera, který byl vděčný a ochotně přijat.

Pak jsme měli trochu obavy, jak přistupovat k lidem. Možná vcházejí do nákupního centra, aby stihli film, který právě začíná, nebo když jsou tady, aby si dali chutné jídlo, nebude úplně trapné nabídnout jim obyčejnou nimbu pani? Naštěstí jsme chytili nějaké srdíčka i na cestě k označení lidí.

Také, když jsme ručně vyráběli karty, někteří z nás měli nulové umělecké dovednosti (zatímco někteří věděli, co dělají!). Ale na společném provádění některých z těchto experimentů je krásné to, že vám to dává kolektivní prahovou odvahu se do toho vrhnout. :) Ve chvíli mých pochybností nastoupí někdo jiný. Ve chvíli jeho slabosti naskočí třetí. A tak dále!

Brzy jsme viděli muže kolem 30 let, jak se procházel se 2 dětmi. Vishakha k nim přistoupil, dal jim odznaky se srdíčky a kartu dětem a nimbu paani pro jejich otce. Nejen to, asi sedmiletou dívku to natolik uchvátilo, že s námi strávila dalších 20 minut a kreslila kartu pro někoho jiného. Jejich otec byl hluboce dojat a pozvali jsme ho, aby navštívil naše ústraní.

Jsou lidé, kterým snadno věříte, že je můžete oslovit. A pak jsou lidé, o kterých vaše mysl vrhá předem vytvořené představy - buď na základě jejich oblečení, stylu chůze nebo stylu mluvení. Bylo tam pár dam, kterým jsme se vyhýbali. Cítili jsme, že to může být obtížný úkol jim to vysvětlit. A ejhle, za pár minut nám sami ze zvědavosti volají. A byli tak dojati, že požádali o tužku a papír a napsali pro nás pohlednici, aby nás povzbudili.

Prodejce zmrzliny byl tak dojat, když byl svědkem celé věci, že nás začal volat, aby nám dal zmrzlinu. I když zmrzliny vypadaly chutně, pár z nás šlo a pokusilo se mu poděkovat za jeho laskavost a nabídku odmítnout. Protože nesouhlasil, Jay zkusil odmítnout klasický indický styl: " accha, agli baar pakka." (Příště to vezmeme určitě.) Ale strýc nám dal lekci přesvědčivé laskavosti. Zavolal náš blaf a příště je jako koi tum log nahi aane waale ho. Chalo abhi lo.

Teď jsme se rozplynuli. :) Chci říct, jak se říká ne takové láskyplné nabídce? Abychom pamatovali na lásku, požádali jsme ho, aby neroztrhl jeden balíček za každého z nás, ale aby nám dal jen jeden šálek zmrzliny jako své požehnání. A pak se všichni podělíme o ten pohár. :)

Je zcela přirozené, že když jsme s tímto cvičením začínali, měli jsme všichni trochu obavy, trochu strach. Některé dokonce působily trochu cynicky. Nikdo z nás takovou věc mimo obchoďák nezkusil. Ale potom přišel jeden z těch cynických s úplně jinou energií a řekl, že něco takového ještě nikdy neviděl – vidět cizince, jak se pohybuje silou lásky, a to je něco, na co nikdy nezapomene. zbytek jeho života.

A tuny dalších vlnek! Videokoláž z ústupu si můžete prohlédnout zde .