Laskavost se vlní v obchodním centru

Minulý měsíc se nás na setkání mládeže objevila skupinka před nedalekým obchodním centrem, abychom prokázali náhodné skutky laskavosti – nabídli jsme nimbu paani a ručně kreslené přání cizím lidem.

Přistoupil k nám člen ochranky a zeptal se: „Vyžádali jste si povolení?“

A stala se z toho silná metafora k zamyšlení! Že náš svět je možná tak převážně řízen logikou něco za něco, že k tomu, abychom byli laskaví, musíme si vyžádat povolení. A dokonce nás to přimělo k zamyšlení – dáváme si sami sobě dostatečné povolení k tomu, abychom vykročili z daných rámců a zažili transformativní sílu štědrosti v našich životech?

Pokud vás zajímá, co se stalo, čtěte dál...

Nabídli jsme tomu strážnému trochu nimbu pani a jeden dobrovolník spontánně nakreslil vlastnoručně vyrobenou kartičku pro matku jiného strážného. Dokonce jsme šli a požádali o svolení manažera, který byl vděčný a ochotně ho přijal.

Pak jsme si trochu dělali starosti, jak k lidem přistupovat. Možná vcházejí do obchodního centra, aby si stihli film, který právě začíná, nebo pokud si přišli dát dobré jídlo, nebude docela trapné nabídnout jim obyčejnou nimbu pani? Naštěstí jsme cestou popadli i pár špendlíků ve tvaru srdíčka, abychom je mohli označit.

Také když jsme karty vyráběli ručně, někteří z nás neměli žádné umělecké dovednosti (zatímco jiní věděli, co dělají!). Ale krása společného provádění některých těchto experimentů spočívá v tom, že vám dodá kolektivní prahovou odvahu se do toho pustit. :) V okamžiku mých pochybností se někdo jiný postaví na nohy. V okamžiku jeho slabosti se do toho zapojí třetí. A tak dále!

Brzy jsme uviděli muže kolem třicítky, jak jde s dvěma dětmi. Višakha k nim přistoupila, dala jim srdíčka, dětem přáníčko a jejich otci nimbu paani. A nejen to, mladá dívka, asi sedmiletá, se tak zamilovala, že s námi strávila dalších 20 minut a losovala přáníčko pro někoho jiného. Jejich otec byl hluboce dojat a pozvali jsme ho k návštěvě našeho retreatu.

Jsou lidé, u kterých si snadno věříte, že je můžete oslovit. A pak jsou tu lidé, o kterých si vytváříte předsudky – ať už na základě jejich oblečení, stylu chůze nebo mluvy. Bylo tam pár dam, které jsme se vyhýbali kontaktu. Měli jsme pocit, že by bylo těžké jim to vysvětlit. A hle, za pár minut nás samy ze zvědavosti zavolaly. A byly tak dojaté, že si vyžádaly pero a papír a napsaly nám přání, aby nás povzbudily.

Prodavač zmrzliny byl z toho celého tak dojatý, že nás začal volat, abychom nám dali zmrzlinu. I když zmrzlina vypadala lahodně, pár z nás se mu pokusilo poděkovat za laskavost a nabídku odmítnout. Protože nesouhlasil, Jay se ho pokusil odmítnout klasickým indickým stylem: „ accha, agli baar pakka.“ (Příště si ji určitě vezmeme.) Ale strýc nám dal lekci přesvědčovací laskavosti. Odhalil náš bluf a příště se chová jako: „Koi tum log, příště nahi aane waale ho. Chalo abhi lo.“

To je ten moment, kdy jsme se roztáli. :) Jak se dá říct ne tak láskyplné nabídce? Abychom si uvědomili tu lásku, požádali jsme ho, aby pro každého z nás neroztrhl jedno balení, ale aby nám dal jen jeden kelímek zmrzliny jako požehnání. A pak se z toho kelímku všichni podělíme. :)

Je docela přirozené, že když jsme s tímto cvičením začali, byli jsme všichni trochu znepokojení, trochu vyděšení. Někteří se dokonce zdáli trochu cyničtí. Tedy, nikdo z nás se o něco takového před obchodním centrem nepokusil. Ale po tomto přišel jeden z cyniků s úplně jinou energií a řekl, že nikdy předtím nic takového neviděl – vidět cizího člověka pojatého silou lásky, a je to něco, na co do konce života nezapomene.

A spousta dalších vlnek! Video koláž z pobytu si můžete prohlédnout zde .